Autorka využívá tradiční ušlechtilé materiály, jako je kararský mramor, alabastr, onyx a ebenové dřevo, které kombinuje s kovem, textilem, nebo třeba ptačími pírky. Důležitá je pro ni ale také práce se dřevem nalezeným a především pak to, že materiály využívá beze zbytku, což je patrné v jejích sochařských kolážích. V těžké hmotě se snaží ztvárnit lehkost a jemnost, neuchopitelné jevy zastavené v čase. Promítá se do ní i téma mysticismu, mytologie, spirituality a kulturních archetypů, ale i osobní a intimní zkušenosti a vzpomínky na dětství s jeho přirozenou otevřeností k věcem za hranicí reality. Právě dětství je zdrojem autorčiny osobní mytologie, iniciačního prožitku ovlivněného zkušeností s křesťanskými uměleckými artefakty. Její sochy často pracují s náboženskou symbolikou, s plošnou lineární kresbou, frontálním zobrazování i surovým opracováním evokujícím kultovní předměty blíže neurčených kultur i rustikální tvorbu minulých století.